Názvy španělských způsobů a časů

20.04.2019 • kategorie: gramatika • témata: slovesa, terminologie

"Ve větách tohoto typu se používá minulý čas dokonavý." - "Hm, a to je který? Hablé? Hablaba? ..."

Pokud se na hodinách španělštiny stejně jako já občas ztrácíte v gramatické terminologii, tento přehled by vám mohl pomoci udělat si v ní trochu pořádek.

Vůbec mi zde nejde o to, v jaké situaci se použije který čas, ale jen o jejich české a španělské názvy. Sama mám v této oblasti mezery, protože se hodně učím čtením a poslechem, kdy slyším a vnímám, který čas mluvčí použil, ale nemám potřebu si ho v duchu označovat třeba jako perfecto compuesto. Dále používám souhrny gramatiky, kde mě ale opět víc zajímá konkrétní časování nebo použití. Kámen úrazu se objeví na hodině konverzace při pokusu domluvit se s učitelem. :]

Kdyby aspoň měl každý gramatický čas jeden ustálený název, bylo by to moc prima. Z velké části to tak ale není a možných názvů je víc. Proto jsem se pokusila sesbírat je sem na jedno místo. A aby bylo jasné, o kterém čas je řeč, uvádím v závorkách příslušný tvar slovesa hablar, u určitých tvarů v 1. osobě jednotného čísla.

Neurčité tvary

  • infinitiv - infinitivo

    • jednoduchý - infinitivo simple (hablar)
    • složený - infinitivo compuesto (haber hablado)
  • gerundium - gerundio

    • jednoduché - gerundio simple (hablando)
    • složené - gerundio compuesto (habiendo hablado)
  • příčestí (trpné) - participio (pasivo) (hablado)

Určité tvary

Všechny minulé časy se ve španělštině jmenují pretérito, navzdory tomu, že obvykle se jako préteritum označuje jen minulý čas dokonavý. Protože slovo pretérito nenese žádnou informaci k rozlišení jednotlivých minulých časů, velmi často se (v řeči) z jejich názvů vypouští a mluví se o nich jako o indefinidu, imperfectu apod. Ale pokud někdo naopak řekne jen pretérito, obvykle má na mysli právě čas minulý dokonavý.

Další zajímavá věc je kombinování času a způsobu sloves. Pokud někde čteme, že se v nějaké situaci použije třeba presente, obvykle se tím myslí přitomný čas oznamovacího způsobu. Někdy je potřeba upřesnění: presente de indicativo nebo presente de subjuntivo. V češtině pak přítomný čas oznamovacího nebo spojovacího způsobu (1. varianta). V českých učebnicích ale bývají čas a způsob běžně zkombinované naopak: oznamovací způsob přítomného času, spojovací způsob přítomného času (2. varianta). Nevím, jestli je některá česká verze terminologicky správnější - z laického pohledu mi připadá, že mohou být správně obě, protože čas a způsob jsou dvě nezávislé kategorie. Osobně je pro mě jednodušší používat tu první. Ve výsledku ale jde vždycky jen o to, dostat z podobných konstrukcí dvě jednoduché informace: jaký čas, jaký způsob.

Oznamovací způsob - (modo) indicativo

  • jednoduché časy

    • přítomný - presente (hablo)
    • minulý nedokonavý, imperfektum, souminulý - pretérito imperfecto, copretérito (hablaba)
    • minulý prostý, minulý dokonavý, jednoduché perfektum - pretérito, pretérito indefinido, pretérito perfecto simple (hablé)
    • budoucí - futuro (simple), futuro imperfecto (hablaré)
  • složené časy

    • předpřítomný, složené perfektum - (pretérito) perfecto compuesto, antepresente (he hablado)
    • předminulý - (pretérito) pluscuamperfecto (había hablado)
    • předminulý závislý - pretérito perfecto anterior (hube hablado) dnes se téměř nepoužívá
    • předbudoucí, složený budoucí - futuro compuesto, futuro perfecto, antefuturo (habré hablado)

Podmiňovací způsob - condicional

Ve španělštině se někdy řadí pod oznamovací způsob.

  • jednoduchý - condicional simple (hablaría)
  • složený, minulý - condicional compuesto, condicional perfecto (habría hablado)

Spojovací způsob (konjunktiv, subjunktiv, subjuntiv) - subjuntivo

U konjunktivu existuje i budoucí a předbudoucí čas, ty se ale dnes vyskytují natolik výjimečně (ve starých a právních textech), že je běžné přehledy gramatiky vůbec neuvádějí.

  • jednoduché časy

    • přítomný - presente (hable)
    • minulý, imperfektum - pretérito imperfecto (hablara/hablase)
  • složené časy

    • předpřítomný, perfektum - pretérito perfecto (compuesto) (haya hablado)
    • předminulý - (pretérito) pluscuamperfecto (hubiera hablado/hubiese hablado)

Rozkazovací způsob - imperativo

  • má tvary jen pro 2. osobu (¡habla(d)!)

Časová souslednost

03.03.2019 • kategorie: gramatika • témata: souvětí, slovesa, indikativ, konjunktiv

Ve španělštině se podobně jako třeba v angličtině uplatňuje časová souslednost. To znamená, že v nepřímé řeči ("Honza řekl, že ...") i v některých dalšich souvětích je potřeba kouknout se na čas věty hlavní a případně podle něj upravit čas věty vedlejší.

Oznamovací způsob (indikativ)

Nejdřív se podíváme na časovou souslednost v oznamovacím způsobu.

Kdy se nic nemění - přítomnost a budoucnost

Na začátek dobrá zpráva: pokud je věta hlavní v přítomném, předpřítomném nebo budoucím čase, s časem ve vedlejší větě nemusíme hýbat. Zůstává stejný, jako kdyby tato věta stála samostatně.

Jako příklad můžu uvést několik vět, nejdřív samostatně:

Vendió su coche. (Prodal auto.)
Ahora no tiene ningún coche. (Teď nemá žádné auto.)
Comprará un coche nuevo. (Koupí si nové auto.)

A teď v nepřímé řečí, kde je sloveso věty hlavní v přítomném čase ("říká"). Proto se čas ve větě vedlejší, tj. původní výpovědi, nijak nemění:

Dice que vendió su coche. (Říká, že prodal auto.)
Dice que ahora no tiene ningún coche. (Říká, že teď nemá žádné auto.)
Dice que comprará un coche nuevo. (Říká, že si koupí nové auto.)

A kdy ano - minulost a podmiňovací způsob

Pokud je věta hlavní v libovolném minulém čase nebo v podmiňovacím způsobu, je potřeba přiměřeně "posunout" také čas věty vedlejší více do minulosti, aby zůstala zachována původní souvislost mezi oběma větami.

  • minulý čas dokonavý (perfektum) a předpřítomý čas se mění na předminulý

    hablé, he habladohabía hablado

  • přítomný čas se mění na minulý nedokonavý (imperfektum)

    hablohablaba

  • budoucí čas se mění na přítomný čas podmiňovacího způsobu

    hablaréhablaría

Pokud je ve vedlejší větě kterýkoliv z "cílových" časů (předminulý, imperfektum, podmiňovací zp.), zůstávají beze změny.

Příklady:

Dijo que había vendido su coche.
Dijo que no tenía ningún coche.
Dijo que compraría un coche nuevo.

Všimněte si změny časů přesně podle přehledu výše; překlad vedlejší věty do češtiny by ale zůstal stejný (např.: "Řekl, že si koupí nové auto.", ne "že by si koupil nové auto").

Z druhé věty také zmizelo příslovce ahora (teď), protože v minulém čase nedává smysl; dalo by se případně nahradit například slovem entonces (tehdy).

I v této variantě může být někdy zachován ve vedlejší větě přítomný čas, a to tehdy, pokud je jejím obsahem nějaká všeobecná pravda anebo stav, který stále trvá.

Dijo que tiene dos hermanos.

Spojovací způsob (konjunktiv)

Konjunktiv je ve španělštině velmi často používaný slovesný způsob. Časová souslednost se ho týká také a funguje podobně jako v indikativu.

Přítomnost a budoucnost

Pokud je věta hlavní v přítomném nebo budoucím čase, ve větě vedlejší se vcelku očekávatelně nachází:

  • perfektum (předpřítomný čas) konjunktivu, pokud děj proběhl před dějem věty hlavní
  • přítomný čas konjunktivu, pokud jde o děj souběžný nebo následný (budoucí čas konjunktivu se dnes prakticky nepoužívá)

Příklady:

Dudo que haya vendido su coche. (Pochybuji, že prodal auto.)
Dudo que no tenga ningún coche. (Pochybuji, že nemá auto.)
Dudo que compre un coche nuevo. (Pochybuji, že si koupí nové auto.)

Minulost a podmiňovací způsob

Pokud je věta hlavní v některém minulém čase nebo podmiňovacím způsobu, dochází zde prakticky ke stejnému posunu času vedlejší věty do minulosti jako v oznamovacím způsobu:

  • perfektum konjunktivu se mění na čas předminulý

    haya habladohubiera hablado

  • přítomný čas konjunktivu se mění na minulý čas nedokonavý (opět v případě jak souběžnosti, tak následnosti děje věty vedlejší po větě hlavní)

    hablehablara

Poslední příklad s auty:

Dudé que hubiera vendido su coche. (Pochyboval jsem, že prodal auto.)
Dudé que no tuviera ningún coche. (Pochyboval jsem, že nemá auto.)
Dudé que comprara un coche nuevo. (Pochyboval jsem, že si koupí nové auto.)

Konjunktiv a rozkazovací způsob

Konjunktiv se použije také při převodu rozkazu nebo přání do nepřímé řeči, a to v čase přítomném nebo minulém nedokonavém:

Tráeme un vaso de agua, por favor. (Přines mi prosím sklenici vody.)
    Dice que le traiga un vaso de agua. (Říká, ať mu přinese sklenici vody.)
    Dijo que le trajera un vaso de agua. (Řekl, ať mu přinese sklenici vody.)